CleverBlog.cz

Polsko 2009: Baltské pobřeží, Malbork, Mazurská jezera, Bělověžský prales, Kraków a Osvětim

Dovolená v Polsku kromě příjemného odreagování přinesla i nové zážitky a zkušenosti, o které bych se ráda podělila. Původně to byl celé Adamův nápad - vyrazit na baltské pobřeží a na písečné duny. Posléze se z toho stal 13 denní výlet, kdy jsme procestovali Polsko křížem krážem od západu na východ, navštívili krásná polská města a viděli zajímavé místa v tamních nížinách.

Organizační věci doma se zařídili poměrně snadno a rychle. Sbalili jsme si oblečení na teplo i zimu, vypůjčili potřebné mapy a turistické průvodce, zařídili cestovní pojištění, vyměnili české koruny za zlotý a mohli vyrazit. Polský zlotý jsme nakoupili cca za 6,3 Kč.

Cesta na baltské pobřeží

úterý

Cesta na baltské pobřeží byla dlouhá a vyčerpávající. V úterý dopoledne jsme vyjeli z Lanškrouna, po cestě jsme ještě v Hradci vyzvedávali stan, abychom měli pod čím strávit chladné polské noci. Dali jsme si oběd, udělali poslední nákup v rodné vlasti a odpoledne už uháněli směr Trutnov. Tam jsme se rozhodli, že hranice s Polskem překročíme v Malé Úpě. Překonali jsme Krkonoše a za chvilku jsme klesali do polských nížin. Zažili jsme šok z kvality tamních horských silnic a rozladilo nás i polské dopravní značení. Mimo něj Adam půlku dovolené nevěděl, jakou má kde v Polsku dodržovat rychlost. Nakonec jsme se v provozu zorientovali rychle, večer jsme dorazili kousek za Zielonou Góru [Zelenou Horu] a první noc strávili u benzínové pumpy. Bylo to hned u hlavní silnice. Navíc auta přijížděla a odjížděla celou noc, takže nikomu takovéhle místo na spaní nedoporučuji. Ani spaní v autě nebylo takové, jaké si ho pamatuji. Ráno jsem si připadala, jako kdybych dostala klackem přes záda.

Szczecin a Miedzyzdroje

středa

Druhý den jsme se přiblížili k pobřeží. Szczecin [Štětín] byl naší první městskou zastávkou. Strávili jsme hodně času v městském provozu. Nejdříve jsme našli benzínku, kde jsme získali drobné na parkovací automat a pak auto nechali prakticky v centru města. Polská města se dělí na parkovací zóny A, B, C. Přičemž A je nejblíže k centru a je v ní také nejdražší parkování. Hned po zaparkování jsme zapluli do pizzerie. Poláci dělají trochu jiné těsto na pizzu - tlustší, takže jsem měla co dělat, abych pizzu snědla.

Ze Szczecina jsme zamířili přímo k Baltu a nakonec, po dlouhém hledání kempu, skončili v lázeňském městečku Miedzyzdroje. Jeho náměstí bylo obklopeno stánky se suvenýry, rychlým občerstvením i dražšími restauracemi, nechyběla ani pouť. Objevili jsme i molo spolu s písečnou pláží. Kemp jsme si taktéž vybrali dobře. Byl sice trochu plnější, ale to nám nevadilo.

Trajektem do Świnoujście

čtvrtek

Ráno jsme vyrazili na výlet do města Świnoujście [Svinoústí]. Města, které leží na ostrovech, na polsko-německé hranici a nemá mosty, takže do něj jezdí trajekt. To, že pojedeme trajektem jsme se dozvěděli až v koloně aut před městem od dvou milých chlapcům, kteří nám poskytli informace, umyli okno a nechali si za to patřičně zaplatit. Bylo to nečekané, ale příjemné zpestření, díky kterému jsem neměla už potřebu cestovat po moři lodí. Trajekt byl perfektní. Postupně se na něj nahrnula hromada aut, včetně autobusů a náklaďáků. My jsme byli první.

Ve Świnoujście jsme si došli na oběd. K němu jsem měla svou první mořskou rybu, a to lososa. Musím říct, že ryby na pobřeží byly chuťově perfektní. Dále jsme si prohlédli přístav, maják, větrný mlýn a zavítali i na promenádu. Z města jezdí ještě jeden trajekt, ale ten (jak jsme zjistili, když jsme se chtěli nalodit) převáží auta pouze z tohohle města. Večer jsme docestovali zpět do Miedzyzdrojů akorát tak, abychom stihli západ slunce.

Pevnost v Kołobrzegu a večerní Łeba

pátek

V pátek jsme se dali na cestu do přímořského letoviska Łeba. Po cestě jsme se zastavili v Kołobrzegu [Kolobřehu] na pevnosti s majákem, kde jsme vystoupali nahoru a rozhlédli se po okolí. Protože jsme se ve městě zdrželi, do Łeby jsme dorazili až v podvečer. Nejdříve jsme se snažili sehnat volný pokoj, ale všechno bylo plné. Obešli jsme pár domků, kde nabízeli ubytování, ale nikde jsme nepochodili. Nakonec jsme opět skončili v kempu. Poté jsme navštívili večerní Łebu, nakoupila jsem i pár suvenýrů. Všude v polských přímořských městech najdete obchůdky a stánky s jantary a s dalšími kameny, které vyvrhlo moře.

Písečné duny v Słowińském národním parku a cesta do Gdańska

sobota

V sobotu ráno jsme vyrazili na písečné duny do Słowińského národního parku, který se nachází právě kousek od Łeby a rozhodně stojí za navštívení. Nejdříve jsme si koupili turistickou mapu a pak došli 1,5 km do sousední Rabky, odkud to je k dunám 5 km. Z Rabky tam jezdí vláček za 15 zl. (jedna cesta). Čas nás tlačil, takže jsme se svezli. Písečné duny jsou kouskem pouště u Baltského moře a najdeme je v celém Słowińském národním parku. My jsme navštívili pouze ty u Łeby. Po duně jsme došli až na pláž, ze které jsme se vydali zpět do Rabky. Jít pískem 5 km dá zabrat.

K pozdnímu obědu jsme si dali moc dobré palačinky s tvarohem a vyrazili směr Gdańsk, kde měla být naše další zastávka. První kempy se nám nelíbili (v Sopotech a v Gdańsku), takže jsme zůstali o kousek dál na pobřeží v kempu Jantar. Byl to nejhorší kemp na našem výletě. Na kraji lesa, mezi stromy, na písku a šiškách jsme si postavili stan. V předchozích dvou kempech jsem si zvykla na určitý standard, který tady nebyl. Na celý velký kemp připadalo devět záchodů a šest sprch. Teplá voda navíc tekla ráno a večer od osmi do desíti, takže do sprch i na záchody se tvořily dlouhé fronty.

Elbląg a Malbork

neděle

v neděli ráno jsme se sbalili, omrkli pláž a davy valících se lidí. Zřejmě to bylo jediné moře široko daleko, jinak si to nedovedu racionálně vysvětlit. Když jsme chtěli z kempu odjet, zahrabali jsme se do písku, načež se seběhli chlapi z kempu a snažili se nás vytlačit. Ochota se Polákům vzít nedá. Nakonec nás vytáhli na laně.

Pokračovali jsme do Elbląg. Je to říční přístav a stotisícové město, které bylo v neděli úplně vylidněné. Takže jsme po prohlídce města pokračovali směr Malbork. Malbork je městečko, ve kterém se nachází největší cihlový křižácký hrad v Evropě. Na hrad jsme ovšem vyrazili až další den. V neděli jsme hledali ubytování, nejdříve jsme našli kemp bez recepce, poté jsme chtěli navštívit zavřené infocentrum. Bylo to trochu stresující odpoledne, už jsem si myslela, že budeme zas spát v autě. Ubytování v neděli se neshání zrovna nejlíp. Nakonec jsme se vrátili do kempu a objevili recepci v sousedním hotelu. Kemp byl jinak pěkný a klidný (prý čtyřhvězdičkový). Byl kousek od jezera, takže bohužel v něm poletovalo i množství komárů.

Prohlídka hradu Malbork

pondělí

Pondělí je na hradech a ostatních turistických atrakcích zavíracím dnem. Na Malborku tomu je však jinak. V pondělí probíhá zkrácená, avšak dostačující prohlídka, která s průvodcem trvá místo běžných třech hodin jen devadesát minut. Většina expozic je tedy zavřena. My jsme šli bez průvodce a sami si prohlédli velkolepý křižácký hrad, který by nebyl tak velkolepý, kdyby ho po roce 1945 nezrekonstruovali. Za vstup jsme dohromady platili 12 zl. Prohlédli jsme si velké nádvoří a měli přístup do části hradu. Za dalších 16 zl. jsme vystoupali na hradní věž, odkud je vidět třeba i 70 km vzdálený Gdańsk. Zároveň jsme tu potkali první Čechy.

Díky hradu je ve městě turistický ruch. Právě odtud z Malborku jsme domů rozeslali nakoupené a napsané pohledy. Známka stála 2,40 zl. a pohledy cestovaly celý týden.

Docházely nám peníze, a tak jsme se rozhodli nějaké vybrat z mojí karty. První bankomat v Malborku mě odmítl, kartu párkrát přežvýkal a nakonec mi ji vrátil. Druhý už nám vydal zlotý.

Večer jsme se šli podívat na nasvícený hrad a na náměstí. Udělali jsme i pár fotek.

Deštivá cesta do Mikołajek

úterý

V úterý ráno jsem se probudila do zamračeného dne. Sotva jsme sbalili stan, přišel náš první polský déšť. Následovala cesta v dešti do Mikołajek, které se nachází v severovýchodní části Polska, 200 km od Malborku a přímo v centru Mazurských jezer. Díky nekončícímu dešti jsme si zde sehnali volný pokoj na dvě noci, resp. dva pokoje - pan majitel nás po jedné noci přestěhoval do jiného. Mikołajki žily turistikou, takže jsme měli štěstí, že jsme nějaké ubytování sehnali a nemuseli v dešti stavět stan. První noc jsme měli wc a sprchu na pokoji, to jsme zaplatili 100 zl. Druhou noc jsme měli sociální zařízení přes chodbu, takže jsme za noc zaplatili 80 zl.

Jinak seznam hotelů, penzionů a ubytování jsme dostali v infocentru. Bohužel zde ale nemají informace o volných pokojích, takže si pak všechno musíte oběhat sami.

Na pokoji byl rovněž i internet, který občas vypadával, ale i tak to bylo po týdnu bez něj příjemné. Celý den pršelo, takže jsme si dali pozdní oběd (den ode dne jsme obědvali čím dál déle - nejdříve jsme hledali ubytování, pak až jedli) a podnikli krátkou prohlídku Mikołajek, kterou jsme zakončili další den.

Mazurská jezera

středa

Ve středu bylo počasí všelijaké, ale i přes to jsme vyrazili k jezerům. Čas nás tlačil, už takhle jsme si výlet prodloužili o dva dny, které jsme zůstali v Polsku bez pojištění. Okolí Mazurských jezer je ideální projet na kole - polské nížiny vás v tom jenom utvrdí. My jsme toho za jeden pěší den moc nestihli. Naše Mazurská jezera byla v pojetí autoturistiky. Nejdříve jsme vyrazili k jezeru Łuknajno, které je přírodní rezervací. U něj jsme vystoupali na rozhlednu. Dále jsme už nepokračovali, neměli jsme sebou repelent a poletující hmyz byl čím víc otravný.

Vyrazili jsme tedy autem po zdejších lesních cestách skrz Mazurski park krajoobrazowy a dojeli až k vodě a k dalšímu trajektu. Ten ani zdaleka nevypadal jako ten ve Świnoujście. Vešly se na něj sotva tři auta a stál nás dohromady 13 zl. S divným pocitem jsme se přeplavili do sousední vesnice. Na jezeru i v Mikołajkách bylo k vidění hodně plachetnic.

Večer jsme dokončili prohlídku Mikołajek, podívali jsme se na přístav a nakoupili další suvenýry.

Za zubry do Białowieźe

čtvrtek

Na polsko-běloruských hranicích leží vesnička Białowieźa (Bělověž). Zviditelnil ji Puszcza Białowieska [Bělověžský prales], ve kterém byl obnoven chov zubrů ve volné přírodě. Vyjeli jsme ráno a do Białowieźe přijeli do deštivého odpoledne. Opět jsme koupili v infocentru mapu, déšť se po chvíli uklidnil a my vyjeli směrem ke kempu. Adamova navigace uměla najít kempy v okolí, kde jsme zrovna potřebovali, což nám ušetřilo dost práce. První kemp byl kousek od Białowiaźe a byl bez majitele. Zkusili jsme ten druhý přímo v Białowieźi a tam jsme se i ubytovali. Potkali jsme tam i další dva Čechy, kteří cestovali po Polsku.

Večer jsme si došli na večeři do hotelu. Byla to až třetí restaurace, která se nám trochu líbila. První byla moc drahá a druhá bez obsluhy. I když hotel byl až moc nóbl. Po večeři jsme ještě navštívili Białowieski park narodowy [Bělověžský národní park] s památnými duby. Některé z nich jsou přes 400 let staré, mají 4 m obvod kmene a jsou až 30 m vysoké.

Rezervace zubrů a Bělověžský prales

pátek

V pátek ráno jsme vyrazili do místní rezervace zubrů. Kromě zubrů tu najdeme i koně, srnky, divočáky atd. Takže to je taková malá místní ZOO. Potom jsme se vrátili k dubům, kde jsme udělali pár fotek.

Po cestě zpět do Białowieźe jsme se ještě stavili ve skanzenu. Našli jsme tam pár domků a dřevěné sotva stojící mlýny jako ukázku lidové architektury.

V Białowieźi jsme se rozhodli podniknout prohlídku Bělověžského pralesa. Na tu jsme nakonec museli hodinu a půl čekat, protože se organizuje a je s průvodcem. Pauzu jsme efektivně využili. Navštívili jsme místní sklep (obchod) a v něm kromě jídla nakoupili domů zubrovku - vodku, která se filtruje přes trávu rostoucí právě v pralese.

Celková prohlídka se skládá z prohlídky Palácového parku a prohlídky pralesa. Trvá 3 hodiny a je dlouhá 7 km. My jsme absolvovali výklad v polštině. Celková cena je 120 zl. a ta se rozdělí mezi počet lidí ve skupině, nás bylo devět. Navíc jsme si ještě museli dokoupit vstupenky do Palácového parku. Prohlídka stála za to, polštině jsme sotva rozuměli. Tvořili jsme pestrobarevnou sociální skupiny - my dva Češi, zapálený průvodce, jeden chlapík, co mu div nenesl věci a co mohl tak ochutnal, ošuchal či ochmatal. Jedna slečna si na tuhle malou tůru vzala žabky.

Večer jsme navštívili bufet a dali si pirohy jako předchozí den v hotelu, akorát že jsme za ně zaplatili o 20 zl. méně. Bělověž je jinak chladná a plná komárů.

Dlouhá cesta do Krakówa

sobota

V sobotu ráno jsme vyjeli do Krakówa a vlastně už i na cestu domů. Vyjížděli jsme kolem deváté, cesta trvala 8 hodin a byla dlouhá 560 km. Jeli jsme do Białystoku a pak přes Warszawu po hlavním tahu do Krakówa. Zahlédli jsme i warszawské mrakodrapy. V Polsku byl zrovna státní svátek, takže kromě zavřených obchodů a plných kostelů byly i prázdnější silnice. Zhruba 8 km před Krakówem jsme objevili malý kemp, kde jsme se i zabydleli. Kemp byl prakticky na zahradě, ale ušetřil nám starosti a čas s dalším hledáním.

Večer jsme vyrazili do Krakówa. Prohlédli jsme si návrší Wawel, na kterém se nachází dominantní zámek (večer jsme ještě udělali pár nočních fotek). Na nábřeží řeky Visly prodávali plyšové dráčky všech velikostí a barev. Později jsem zjistila, že se založením Krakówa je spojena legenda o drakovi. Pokračovali jsme směrem do centra, které se nachází cca kilometr od zámku. Na náměstí jsme však nedošli, vybrali jsme z bankomatu poslední zlotý a zapadli do jedné z mnoha hospůdek, které najdete v postranních uličkách náměstí. Kraków se svým historickým centrem je taková malá Praha.

Kraków, Oświęcim a cesta domů

neděle

V neděli ráno jsme naposledy zabalili stan. V rozbalování a zabalování jsme se během našeho výletu docela zdokonalili. Poslední dny už jsme veškeré vybalování a balení zvládali rychle.

Dopoledne jsme se vrátili do Krakówa, abychom se podívali na náměstí a nakoupili krakówské dráčky. V Krakówě jsem si taktéž dala svoji poslední polskou gofru (vafli).

Odpoledne jsme vyrazili do Osvětimi (polsky: Oświęcim, německy: Auschwitz). Měla jsem představu, že se tam nachází pouze koncentrační tábor. Ta byla vyvrácena, když jsme zahlédli městské domky a Kaufland. Osvětimský tábor je kousek za městem. Asi hodinu nám trvalo než jsme zjistili, jak se dostaneme dovnitř. Nikde není žádný pořádný plánek, bylo to k naštvání. Posléze jsme zjistili, že do 15:00 je vstup pouze s průvodcem (prohlídky v polštině, angličtině, němčině) a za ten se platí. Od 15:00 se do objektu může individuálně. Z Osvětimi se úderem třetí hodiny stala masová záležitost - navalila se tam hromada lidí. V Osvětimi najdeme v jednotlivých blocích expozice o životě věznů, Židů atd. Dále tam je brána s ironickým nápisem "Arbeit macht frei" [Práce osvobozuje] a zeď smrti, u které vězně stříleli.

Za to v sousední Březince (polsky: Brzezinka, německy: Birkenau) se odehrával skutečný teror. Je jen kousek od Osvětimi, byla zbudována na místě vesnice a má rozlohu několik ha. Už při příjezdu si všimnete železničních kolejí, které vedou přímo do tábora a obehnaného oplocení s hlídkovými posedy. Němci, když utíkali, snažili se tábor zničit, a tak se dochovalo jen pár původních budov. Nějaké zděné, ve kterých vězni spali a některé dřevěné, které byli dříve stájemi. Dochovali se i původní latríny. Na konci tábora najdeme sutě krematoria, rybník, kam se sypal popel, památník a památné desky.

Z Osvětimi jsme vyjeli kolem 18:00, chvíli jsme se motali po Polsku a nakonec najeli na rychlostní silnici. Pak jsme si ještě pojezdili po Českém Těšíně a jinak dojeli bez problému domů. Do Lanškrouna jsme dorazili ještě před půlnocí.

Počasí vyšlo v perfektně, z 13 dnů nám propršely 2 dny. Na pobřeží na nás vál příjemný mořský vánek. Ve vnitrozemí pak bylo trochu chladněji, hlavně na hranicích s Běloruskem, tam nás kromě chladných nocí potrápili i komáři.

Polské ceny, restaurace a pár cenných informací na závěr

Celkové náklady zhruba dvakrát přesáhli náš plánovaný rozpočet. Stravovali jsme se v restauracích, kde jsme za oběd dali většinou 50 - 70 zl. Dávali jsme si ryby, u kterých je cena uváděna za 100 g, pirohy, pizzu a já měla párkrát i nějaký steak. Jinak občas se stane, že si v restauraci sami přirazí 10 % dýško nebo že v krčmě najdete placené toalety. Na druhou stranu vám kolikrát dají na účet podniku předkrm v podobě rozpečené křupavé housky s máslem, čtyř barev chleba a paštiku atd. Poláci mají výbornou točenou smetanovou lody (zmrzlinu). Kupodivu právě ji byl největší problém objednat. Adam nikdy nemohl obsluze vysvětlit, že on chce vanilkovou a já čokoládovou. Dále jsme si párkrát dali i nalesniky (palačinky) a gofry (vafle).

Jinak potraviny v obchodech jsou levnější než u nás. Ceny benzínu se pohybovali v rozmezí 4,20 - 4,70 zl./l a my asi dvakrát brali ten nejdražší benzín široko daleko.

Celkem jsme bydleli v šesti kempech, z toho pět z nich bylo super. Cenově se pohybovali v rozmezí 40 - 48 zl./noc. Jak jsme se přesvědčili, pěkný pokoj pro dva v Polsku se sociálním zařízením se dá sehnat za 100 zl./noc.

A jak jsme se dorozumívali? O polštině se sice říká, že je podobná. Není. Pokud Polák nepřiohnul svou polštinu k češtině, nerozuměli jsme mu. Stejně tak, jako Poláci nerozuměli nám. V restauracích a v kempech většinou uměli anglicky, na západě často i německy.

Informace o Polsku a polských dopravních předpisech v článku na Mesec.cz
Moje fotogalerie

Tweet