Twitter jsem z počátku odmítala, dívala se na něj skepticky (nebudu zastírat, že tomu tak není ) – stejně jako většina mých známých, kterým se ho momentálně snažím „vnutit“. Proč ještě více utíkat do virtuálního světa? Proč hledat další věc, která mě bude držet u počítače? Na to mi přece stačí Facebook. Po čase používání jsem zjistila, že Facebook s Twitterem má společné skutečně jen základní minimum, a to aktualizaci stavů. Jinak je mnohem zábavnější, jednodušší, bez reklam. Na Twitteru jsou lidi, které zajímá, co dělám. Na Facebooku jsou moji přátelé. Ano, někteří jimi skutečně jsou, ti druzí si mě přidali z dlouhé chvíle (nebo já je), takže jsou to spíše moji známí. Kontakty na Facebooku už aktivně nevyhledávám, minimálně tam něco napíšu, či nahraju fotky.. co taky dělat víc, když mám Twitter . celý post »

Blíží se konec roku. Starý rok končí, nový začíná a pro nás je to příležitost ohlédnout se zpět. Zvážit naše rozhodnutí, které jsme udělali, následky, které byly vyvolány našimi činy. Ničeho nelitujme, stejně už je pozdě něco měnit. Než hledat chyby v minulosti je lepší jít vstříc novým zítřkům a ze starých chyb si vzít ponaučení.

Jaký byl tedy můj rok 2009? Co mi přinesl, čeho jsem v něm dosáhla a jak jsem ho prožila se dozvíte v následujícím postu .

Do roku 2009 jsem vkročila s eeečkem v ruce. Už jsme spolu rok a za nic bych ho nevyměnila. Byl to výborný vánoční dárek. Trávíme spolu dny ve škole i volná odpoledne. Během doby mého studia na vysoké škole sebou nový rok přináší zápočty a zkoušky – „sladkou tečku“ za zimním semestrem. Nepamatuji se, že by pro mě byl třeťák nějak extrémně náročný. Však mi ho posléze na přelomu jara a léta vybarvily státnice. Musím se pochlubit, že jsem je úspěšně složila a dosáhla na zasloužený titul bakalář. celý post »

Už jsem se docela dlouho neozvala, na vině je škola, práce a další povinnosti. Rovněž se musím přiznat, že jsem měla jiné priority než blogování – viz. dnešní post . Volné chvíle jsem trávila u seriálu Tudorovci (The Tudors), který jsem v televizi zpočátku odmítala sledovat. Pak se mi ale dostal do ruky a příjemně mě překvapil.

Nacházíme se v 16. století. Anglii vládne král Jindřich VIII. Tudor, který se neproslavil velkými bitvami jako jeho otec, nýbrž milostnými pletkami na královském dvoře. Za svůj život se celkem šestkrát oženil. Což je zvláštní i na dnešní dobu, natož na tehdejší. Poté co se rozvedl se svou první ženou Kateřinou Aragonskou, začal psát dějiny anglikánské církve – rozvod v tehdejší době znamenal rozchod s papežem a s církví římskokatolickou. celý post »

Krematorium – pro některé z nás poslední zastávka na cestě životem. Pokud do něj během našich dní zamíříme, většinou se tak stáváme účastníky pohřbu našich blízkých. Krematoria nám nabízí poslední rozloučení s těmi zesnulými, kteří radši než hnít v hrobě a nechat se ožírat brouky, chtějí být spáleni. Přeci jen: „Prach jsi a v prach se obrátíš“. Čeká nás krátký obřad v obřadní síni, poslechneme si tu pár hezkých slov o nebožtíkovi a nakonec vidíme jen rakev zajíždějící někam dolů. A co potom?

Potom si vyzvedneme popel, který uložíme do hrobu či bude rozsypán na rozptylové loučce. Tak tedy, není na tom nic zlého ani divného, jít se podívat na den otevřených dveří do krematoria – aspoň uvidíte, do čeho jdete. celý post »

Virová hepatitida, infekční hepatitida či laicky infekční žloutenka na podzim postihla město Chrast a postupně se rozšířila až do Chrudimi. Bohužel některé případy hlásí i Krajská nemocnice Pardubice či Fakultní nemocnice Hradec Králové. Počty lidí nakažených žloutenkou od minulého roku rostou. Snad každý člověk, který s hepatitidou mohl přijít do styku nebo objevil některé její příznaky si položí otázky: Mám se bát nebo ne? Jaká je pravděpodobnost, že právě já bych dostal žloutenku?

Nejsou informace, které prezentují média jen nafouknutou bublinou? celý post »

Dny, kdy jsem pařila hry na kompu, jsou už dávno pryč. Každopádně právě na Tuxovi jsem jednu chvíli měla těžkou závislost. Hrála jsem doma, ve škole, ráno i večer. Vcelku lehce jsem se prokousala všemi levely. Můžu tedy s čistým svědomím říct, že to je jedna z mála her, kterou jsem ve svém životě dohrála. Poprvé jsem se s ní setkala už na Windows. Podruhé jsem ji stylově hrála na Linuxu. Dnes už sice tak často nehraju, ale vždycky když se potřebuju uklidnit či rozptýlit, ráda se k Tuxovi vrátím. celý post »