CleverBlog.cz

George Orwell a 1984: kam až sahají hranice totality

Dokázali byste žít v Orwellově roce 1984? Na každém kroku sledováni ideopolicií, v době, kdy jen pouhá myšlenka je zločin. Toto není recenze, není to ani výtah z knížky. Připravila jsem si pro vás pouze krátké zamyšlení, ke kterému mě inspiroval jeden z největších antiutopických románů světa, a to kniha 1984 (angl. Nineteen Eighty-Four).

I přesto, článek může obsahovat spoilery. Neprozradí však konec románu ani žádné hlubší zápletky .

Na 1984 jsem narazila cca před půl rokem. Byla jednou z knih, kterou jsem si vždycky toužila přečíst. Nejsem však bůh ví jaký čtenář. Z počátku jsem se bála, že mě knížka nebude bavit a že smutně skončí na mém nepsaném seznamu knih, jejichž četbu jsem nikdy nedotáhla do zdárného konce.

Na druhou stranu, miluji drama. Mám ráda dramatické seriály, užívám si dramatické filmy a stejně i u knih dávám přednost vážné atmosféře se špetkou humoru. Humor v 1984 je spíš krutý. Žít v době, v jaké žije hlavní hrdina Winston Smith, rozhodně bych se nesmála. Ač jsem si Orwellovo 1984 koupila, dočítala jsem ho teď na podzim ve své čtečce Kindle.

Principy Orwellova 1984

"Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla"

Tato hesla přesně vystihují charakter románu 1984. Román o kruté totalitní době, ve které nemůžete věřit ani sobě. Bez mrknutí oka zradíte všechny své blízké a přátele. Že nevěříte?

Děj 1984 nás zanese do Londýna, do světa ve kterém vládne Angsoc (název ideologie je odvozen od socialismu). Společnost je postavena na "ikoně" Velkého bratra. A celý svět je rozdělen na tři velké země, které fungují na velmi podobných principech. Neustále mezi sebou vedou války o sporná území a právě tento válečný stav udržuje všechny obyčejné lidi ve strachu a nejistotě. Společnost se tak dělí na vnitřní stranu, vnější stranu a proléty. Děj se točí převážně kolem strany. K prolétům však patří většina lidí. Jsou zničení, bez síly, bez jakékoli snahy se bouřit. Strana je tak nechává žít svým vlastním životem.

"Pokud je nějaká naděje, tak spočívá právě v prolétech".

Mezi principy, které jsou v 1984 uplatněny, patří doublethink, podle kterého je minulost změnitelná už v naší hlavě. Musíme tedy i čistou lež přijmout za úplnou pravdu. I tak je minulost neustále přepisována na papíře. Ničí se staré knihy, opravují se novinové články. Neexistují žádné důkazy, že něco bylo někdy jinak. Vše je takové, jaké to známe teď. Strana je věčná a s ní i Velký bratr. Pokud někdo spáchá ideozločin, tzn. proviní se nějak proti straně, je vaporizován. Což vlastně znamená vymazán ze světa a z celé historie. Jako by nikdy neexistoval.

Lidé po celém světě jsou všichni stejní. Právě v Oceánii, do které spadá i Velká Británie a Londýn, se k řeči používá tzv. newspeak, jazyk, který nahrazuje ten původní (oldspeak). Řeč omezuje pouze na slova, která jsou nutná ke komunikaci.

Socialismus, fanatismus, neomezená moc?

V 1984 člověk ztrácí svobodu, soukromí, nemůže milovat a musí se mít neustále na pozoru. Inspirací pro knížku jsou totalitní režimy minulého století, zejména stalinismus v Rusku. Mohla by takováto společnost dlouhodobě fungovat i dnes? Je vůbec možné, aby se po několika letech pokroku a prosperity životní úroveň obyvatel začala tak rapidně snižovat?

Očima hlavního hrdiny poznáme tvrdou práci na Ministerstvu pravdy. Nahlédneme do jeho temných myšlenek, kterými se dopouští ideozločinu. Prožijeme s ním lásku a pevně doufáme, že nepodlehne tlaku strany. Otázkou zůstává, jak hodně potřebujeme v 1984 happy end?

Závěr 1984 tak rozhoduje o mnohém. Pokud svět, jaký známe díky G. Orwellu, zanikne, uvidíme chatrnost tehdejšího režimu a řekneme si, že něco takového přece nemůže nikdy fungovat. Pokud ale Winston Smith podlehne straně? Můžeme potom rozhodnout, že vláda strany a Velkého bratra bude opravdu věčná?