CleverBlog.cz

Dovolená 2010: těžké přípravy vrcholí

Rok se s rokem sešel a nadešel čas opět vyrazit někam na dovolenou. Musím se přiznat, během celého roku jsem nechutně zlenivěla. Možná je to tím, že jsem letos nepodnikla žádnou dovču s mámou a nebo proto, že od té doby co dělám copywriting, jsem si zvykla být doma. Před rokem touto dobou jsme s přítelem cestovali po Polsku a právě tam se z ničeho nic zrodila spontánní myšlenka - vyrazit na dovolenou do Litvy. Je až zvláštní, že nás ten nápad nepustil dodnes, dokonce jsme ho rozšířili i na Lotyšsko a Estonsko.

Nějakou dobu bylo ticho po pěšině, na jaře však začalo zběsilé a nadšené plánování, hlavně z mojí strany. Půjčovala jsem si první knížky, důkladně studovala tamní přírodní, kulturní a náboženské podmínky. Čím více se dovolená přibližovala, tím více mě má euforie opouštěla a místo ní nastupovala nervozita.

Má marná snaha oživit si němčinu skončila u třetí lekce cca před třemi týdny. Ne, že by mě to vyloženě nebavilo, spíše nebyl čas. Během července jsem zuřivě psala a snažila se tak vydělat co nejvíce peněz - odrazilo se to nejen na mém volném čase, ale i tady na blogu. Od té doby, co píši za honorář, mám daleko menší chuť blogovat.

Po pečlivém uvážení byl termín odjezdu stanoven na pátek 6.8.2010 z Lanškrouna, pro mě to znamená odjezd o den dříve. Ještě dnes jsem dokončovala poslední zakázky a jen několik dní zpět si začala plně uvědomovat, co vše nás na dovolené může potkat. Selhání dopravního prostředku nepřipouštím , ale kde budeme tři týdny spát, co budeme jíst, jak se v Pobaltí budeme dorozumívat? Snažím se zahnat paniku a přivést svůj mozek na jiné myšlenky. Všeho všudy nás čeká 5000 km, několik dní v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Polsku. Ano, Polsko nás natolik zaujalo, že jsme se rozhodli se do něj po roce ještě na pár dní vrátit a prohlédnout si některé zajímavosti, na které loni čas už nestačil.

Dneska ráno o půl sedmé jsem vytvořila praktický seznam na téma "Co sebou". Nejen, že bych doma nerada nechala všechny nakoupené drobnosti a zbytečnosti, ale ještě méně bych byla šťastná, kdyby doma stejně jako loni zůstal můj lehký a skladný stativ. Což už se rozhodně nemůže stát - je na listě mezi prvními položkami.

Zítra se chystám pokročit do druhé fáze, a to balení. Nemám ráda balení, už jen proto, že většinu podstatných a důležitých věcí vždycky nechám doma. Navíc jsem limitována svou jednou velkou černou taškou, takže to bude opravdu "bojový úkol".

I přes svou nekonečnou nervozitu a smíšená očekávání se na letošní dovolenou těším. Doufám, že bude plná zajímavých a netradičních zážitků, o které se ráda, po mém návratu na konci srpna, podělím tady na blogu.