Takže, zpátky k paměti. Netbook Asus eee PC 1000H je standardně vybaven operační pamětí 1 GB RAM. Po dvou letech (až!) jsem zjistila, že 1 GB na práci opravdu nestačí. Momentálně mám puštěných cca šest aplikací, které "nutně potřebuju" (Chrome, Psi, Thunderbird, Rhythmbox, Nautilus, Gedit). S pamětí 1 GB RAM stačilo pustit Transmission nebo začít kopírovat data na externí disk a už bylo zle. Eeečko se kousalo, nedalo se na něm pracovat.

Takže jsem se rozhodla zainvestovat. Vybrala jsem si operační paměť od značky Kingston, která se do eeečka skvěle hodí a vyměnila ji za původní 1 GB. Eeečko má pouze jeden slot na paměť, takže se nedá rozšířit, musí se vyměnit. A jak jsem si s pamětí poradila? Můžete se podívat na fotky

Takže, k výměně operační paměti RAM v eee PC potřebujeme bílé (nebo černé) eeečko a paměť. Dále ještě malý křížový šroubovák, pomocí kterého sundáme kryt z eeečka. Ten je připevněn dvěma šroubky a plastovými pacičkami. Kryt tedy rozhodně není na volno, k jeho sundání je potřeba přiměřené množství síly

Takhle vypadá eeečko rozdělané (paměť najdete ve spodní části obrázku).

Na následujících třech obrázcích je původní paměť, slot a nová paměť. Paměť v eeečku drží pomocí paciček. K jejímu vyndání se pacičky roztáhnou a paměť se vyjme. Novou paměť je nutné co nejvíc zasunout, aby na 100 % držela.

Eeečko teď využívá cca 1,5 GB RAM. Je znát rozdíl nejen v rychlosti práce, ale i v teplotě disku, která v průměru klesla o čtyři stupně.

Občas však narazím na problém - nefunkční zvuk, video, divné cvakání v průběhu filmu, nefungující uspávání displeje. Verze 10.10 však mile překvapila, jede totiž s minimálními problémy (jen ten displej stále nejde uspat pomocí doff). Dokonce se mi Ubuntu 10.10 tak zalíbilo, že jsem definitivně vyhnala Windows a mámu tak donutila používat Linux.

Vzpomínám, když jsem poprvé viděla Ubuntu a jeho dva panely. Nic pro mě v té době nebylo víc zarážející. Po vzoru Windows jsem horní panel zrušila a spodní uzpůsobila tak, aby byl co nejvíce podobný win XP (no fuj!). Nechápu, jak jsem své Ubuntu před dvěma lety mohla takhle "znásilnit".

Ubuntu 10.10 a mých osm virtuálních ploch

Teď už jsem však dospěla a s verzí 10.10 nechala oba dva panely na svém místě. Na spodní panel jsem umístila nabídku aplikací, tlačítko vypnout, koš, oznamovací oblast a hodiny. Konečně jsem dokázala ocenit i zobrazení celého data (nikdy totiž nevím, kolikátého zrovna je). Na horní panel jsem rozmístila ikony všech aplikací, které používám, abych je měla ihned po ruce, dále přepínač svých osmi virtuálních ploch a nějaký nástroj pro sledování frekvence CPU (občas si ji ráda přepnu). Okraj panelu doplňují dvě šipky, díky kterým ho můžu kdykoli schovat. Na eeečku je o místo na displeji vždycky nouze.

Nač používám osm ploch? Na první mám kecálky, na druhé net, na třetí správce souborů. Úplně poslední plocha patří poště, zbytek využívám čistě náhodně na všechny možné a nemožné aplikace, které nutně potřebuju mít spuštěné naráz (hudba, fotky atd.).

Díky využití horního panelu mám konečně volnou plochu a můžu si plně vychutnat vybranou tapetu. Na eeečko ji vždycky musím trošku seříznout, pokud si nevyberu obrázek z nabídky v Ubuntu. Teď tam mám tapetu kočky (jak si můžete všimnout i na twitteru, mám ráda kočky, žiji s nimi, občasně o nich zatweetuji).

Aplikace v Ubuntu

K tomu, aby mé Ubuntu bylo "použitelné", potřebuji aplikace, které mě budou na slovo poslouchat a nebudou mi způsobovat žádné problémy, které vyřešit, je nad mé schopnosti. Spoustu aplikací "dostanu" už s instalací Ubuntu a můžu říct, že nějaké z nich i aktivně používám. Na rozdíl od win jsou integrované do prostředí, mají jednotný vzhled a obdobné ovládání. A to se mi líbí. Pokud jde třeba o XP, vždycky jsem tam musela nainstalovat tisíc programů, aby byl systém použitelný - počínaje antivirem a konče speciální aplikací k tiskárně. V tomhle musím Ubuntu hodně pochválit, moje HPčko tiskne, skenuje i kopíruje ihned po čisté instalaci a zapojení. Pokud se chcete inspirovat, mám tu pro vás seznam aplikací, bez kterých se ve svém Ubu neobejdu.

• Internet

Bez internetu ani ránu. Internet je to to primární, k čemu je mé eeečko určeno. Dřív jsem si naivně říkala, že tomu tak není, ale je. Pokud nejde net, je to špatné.. a je to jeden z důvodů, proč mám super výhodný net od Vodafonu - abych mohla být neustále online.

Dřív jsem jako výchozí prohlížeč používala Firefox, když už na mě byl extrémně pomalý, tak Chromium. S Chromiem jsem se bohužel nevyhnula problémům. Občas spadlo, zaseklo se. Až mě jednoho dne omrzelo a nainstalovala jsem stabilní verzi Google Chrome - od té doby vše v pohodě. Firefox s Chromiem jsou pro mě teď pouze "záložní" prohlížeče.

• Instant messaging

Díky IM komunikuji se svými přáteli, kamarády, známými a tu a tam řeším i pracovní věci. Jsem na jabberu. Chcete-li se mnou navázat komunikaci, nikde jinde mě nehledejte. Jabber si pouštím v klientu Psi. Je to několik měsíců, co jsem z něj odstranila protivný a zbytečný icq transport. Zbytek svých kontaktů z icq jsem přesunula do Pidginu, který ale pouštím velmi sporadicky. Nedávno jsem zjistila, že icq v něm asi momentálně nefunguje. Nějak mě to netíží, takže se ho ani nesnažím zprovoznit. Ještě mě můžete tu a tam zahlédnout na Skypu, přes který ale řeším převážně práci.

• Pošta

Vzhledem k tomu, že mám několik e-mailů (asi 5), některé používám více, jiné méně. Zachtělo se mi, je nějak integrovat v jedno. A zvolila jsem si na to Thunderbird, který je zároveň mou RSS čtečkou. Byly tu pokusy i s Evolution, jednou úspěšné, pak zas neúspěšné. A právě ty neúspěchy mě od něj kdysi odradily.

• Zvuk a video

Kromě internetu se neobejdu bez hudby, filmů a seriálů (hlavně seriálů - když mám čas, jsem schopná shlédnout mnoho dílů denně). Na hudbu používám Rhythmbox, s ním jsem vcelku spokojená. Když jsem si sebou odnesla hudbu z win, byl tu problém s ID3 tagy - místo některý znaků se mi zobrazovaly paznaky. V Rhythmboxu se dají ID3 tagy skvěle zeditovat, takže jsem měla o zábavu na několik hodin postaráno. Na filmy, seriály, videa (prostě vše co má pohyblivý obraz) koukám v MPlayeru, ve kterém mám nastavené krásné žluté titulky. Ještě, abych nezapomněla, v době, kdy jsem měla zaplacený účet na Last.fm, jsem na jeho poslech používala stejnojmenný program. Rhythmbox má sice modul na Last.fm, ale ten mi nepřipadal příliš povedený.

• Grafika

Když přijde na grafiku, používám mnoho a mnoho programů. Ráda fotím a své fotky si prohlížím a uploaduju do veřejné galerie za pomoci Picasy. Picasa se mnou byla už na win. Je přehledná, pohodlná, rychlá. Nenapadá mě žádná alternativa, za kterou bych ji mohla vyměnit. Občas se mi stane, že potřebuji nějaký obrázek oříznout, na to je super gThumb. Už ani nevím, kde a kdy jsem ho objevila. Ale na jednoduché úpravy a ořezy je to ideální program. Pokud potřebuji udělat něco pokročilejšího (vyhladit si začínající vrásky, vytvořit mapku do školy), použiji GIMP. Sice s ním stále ještě kloudně neumím, ale když ho spouštím, připadám si jak machr. Občas ještě potřebuji nakreslit nějaký ten diagram, na to je pak ideální DIA.

• Texty, tabulky, prezentace

Ač ráda či nerada, jsem nucena používat OpenOffice. Neříkám, že Microsoft Office je v něčem lepší (pokud ano, tak jen v detailech). Mám odpor ke všem těmto officům, používám je jen z donucení a v nejkrajnější nouzi. Když v nich pracuju, říkám si, že není možné, abych v nich po tolika letech praxe neuměla. Dostávám se tak k názoru, že v nich umím, ale oni mě prostě neposlouchají. Jedná se hlavně o Writer (ve win Word). V Calcu dělám poslední dobou pouze tabulky a v prezentacích nevyužívám žádné speciální efekty, takže nemám kde narazit. Když tvořím články a texty, tak jedině v Geditu. Líbí se mi jeho jednoduché okno a nový Ubuntu font. Při psaní diplomky jsem trošku laškovala s LaTeXem. Svůj dokument jsem psala v Texmakeru. Docela slušný a šikovný program. Bohužel LaTeX zatím vypadá, že je nad moje schopnosti.

• Správa

Do poslední kategorie patří správci souborů. Dlouhou dobu jsem byla "závislá" na Krusaderu. Ač jsem si ho moc neoblíbila, byla jsem zvyklá na dva panely a nehodlala jsem se jich vzdát. Po dvou letech s novou verzí Ubuntu jsem Krusader vyměnila za Nautilus a jsem vcelku spokojená. Ač mám možnost zapnout dva panely, tak tuto funkci nevyužívám. Daleko víc mi vyhovují záložky a na levé straně zobrazený postranní panel se složkami.

V příkazové řádce sice neumím, občas ji přece jen využiju. Zjišťuji přes ní žalostný stav své baterie nebo když se něco rozbije, vytvořím tunel. A když potřebuji, jsem schopná si stáhnout i nějaký ten balíček. Pokud pracuji v shellu, používám Guake.

Konečně zakončuji vyčerpávající post o svém Ubuntu. Pokud jste ho dočetli až do konce, gratuluji, máte můj obdiv

Brzy to budou dva roky, co jsem si pořídila eeečko a stala se tak spokojenou uživatelkou.

Vážně, bez eeečka ani ránu. Možná vám přijde divné, že se omezuji na 10", když bych mohla využít desktop v obýváku. Do mého stísněného pokoje by se ta velká krabice vešla jen stěží (pokusy už tu byly, rozhodně bych potřebovala větší stůl). Eeečko je pohodlné, skladné, je se mnou v posteli i ve škole. Je to hračka akorát pro psavce, jako jsem já. Ale o tom mluvit nechci, zpátky k tématu!

Když jsem před těmi dvěmi lety své eeečko se zbrusu novým Linuxem předváděla spolužačkám, padaly otázky typu: "Co to je ten Linux? A proč ho tam máš, když na tom můžeš mít Windows? A to je zadarmo?" Vždy jsem na ně s ochotou odpovídala, ale Linux jsem nikomu nenutila. Jsem si vědoma, že na Linuxu neběží všechny aplikace, co běží na win. Navíc Češi jsou upjatí a nemají rádi změny. Stejně jako "spokojeně" používají ICQ, používají i Windows. Rovněž je nad mé schopnosti řešit problémy druhých, které by jim Linux způsobil. Samozřejmě netvrdím, že je bezproblémový.

Nikdy jsem se neprezentovala jako "linuxačka". Nevyžívám se v těchto nálepkách. Proč taky? Uvnitř systému se hrabu minimálně (zkušenosti potvrzují, že i když se nehrabu, občas něco rozbiju). Prostě si radši nechám poradit, pověřím úkolem upgradu systému někoho zkušenějšího, než jsem já. Nevedu žhavé diskuze s ostatními linuxáky na abclinuxu ani na rootu. I když mě třeba článek zaujme, většinou nemám co dodat. Stále mnoha věcem kolem Linuxu nerozumím. Ne, že bych nechtěla, ale prostě mám jiné zájmy, které zabírají můj čas. I můj den má stále jen 24 hodin.

Konečně se dostávám k pointě svého příspěvku, ve kterém vám chci dát důvody, proč používám Linux, konkrétně distribuci Ubuntu. Rozhodně to však nejsou důvody, proč je Linux super a proč byste ho měli používat taky. Jsou to pouze věci, které já mám ráda na Linuxu.

• Příjemné pracovní prostředí, bezproblémové aplikace

Pokud jde o prostředí, používám Gnome, o KDE jsem nikdy nepřemýšlela. Mám ráda jednoduchost, nemusím poskakovací okna a vizuální efekty, Gnome mi tedy dává přesně to, co potřebuju. Oblíbila jsem si virtuální plochy (ač to chvilku trvalo, tak už jich mám 8!). Práce je díky nim daleko pohodlnější. Když jsem přecházela z win, řešila jsem, v čem budu poslouchat hudbu, v čem dělat seminárky do školy. Nakonec to Ubuntu s hromadou aplikací vyřešilo za mě.

Samozřejmě existují programy, ke kterým v Linuxu nenajdu žádnou vhodnou alternativu, patří mezi ně například ArcGIS, ve kterém jsme pracovali ve škole. Takováhle situace se dá však vždycky vyřešit virtualizací. Pokud na celou věc hledím z pohledu běžného uživatele.. Winamp vyměním za Rhythmbox, BSPlayer za MPlayer, hromada aplikací jako třeba Firefox, Picasa nebo Skype mi zůstane. Opravdu to není tak bolestivé, jak se na první pohled nezkušenému člověku může zdát .

Nejhůř jsem si snad zvykala na OpenOffice, který, musím přiznat, někdy občas zlobí stejně jako Word a v určitých detailech není moc kompatibilní. Faktem však zůstává, že nejsou kompatibilní ani jednotlivé verze Wordu mezi sebou.

• Možnost volby distribuce

Windows bude vždycky jen jeden. Můžu si nechat aktuální verzi nebo dokoupit hardware a posunout se o příčku výš. Na Linuxu si můžu vybrat mezi distribucemi. A já si vybrala Ubuntu. Nebyla to však láska na první pohled. Matně vzpomínám, že jsem trošku laškovala s OpenSUSEm, ale to mě přešlo poté, co se mi tak nějak rozsypal pod rukama (sám - to já ne!). Vyměnila jsem ho tedy za Ubuntu a od verze 8.10 se dostala až k 10.10.

• Nové verze a aktualizace

Zapřísáhlý windowsák by mi v tomto bodě mohl oponovat. Vysvětlím na příkladu eeečka. Na eeečku s Ubuntu nenastal nikdy žádný problém, který by se nedal vyřešit. Ač jsem eeečko koupila s licenčními Windows, ani chvilku jsem neuvažovala o tom, že bych je na disku nechala. Do eeečka nemůžu nahrát novější verzi win než XP, na to nestačí paměť, procesor a kdoví co ještě. Pokud vím, kdejaký vývoj XP je už nějaký ten pátek pozastaven. Zatímco Ubuntu můžu mít každý půlrok v nejnovější verzi.

• Linux je k dispozici zdarma

Ano, i tohle pro mě hraje roli. Je lepší mít pirátskou kopii Windows, placené Windows nebo Linux, který si můžu bez problémů stáhnout z netu? Mac do svého výčtu nezahrnuji, po něm jsem snad nikdy netoužila. Navíc ten už je skutečně nad mé finanční možnosti. Nebylo by mi bylo líto dát peníze za kvalitní software. Proč to ale dělat, když nevidím vhodnou alternativu k Linuxu.

Neříkám, že Linux nemá své chyby. Samozřejmě, že má. Ale bez nich by to přece nebyla taková sranda! Btw. ještě stále kloudně neumím v shellu

Není to tak dávno, co jsem se plně osvobodila od zasekaného Firefoxu. Vyměnila jsem ho za ve všech směrech lepší Chromium. V mém eeečku tak po Picase přibyla další googlí aplikace. Chromium je jinak obdoba známého prohlížeče Google Chrome. Na Chromium jsme si sice chvilku museli počkat, ale čekání se jednoznačně vyplatilo. Velkou výhodu oproti Firefoxu vidím hlavně v bleskurychlém startu prohlížeče, který se mi nezadrhává při více otevřených záložkách.

Zpět k Chromed Birdu. Ten představuje jeden z mnoha doplňků do Chromia. Instalace Chromed Birdu je jednoduchá. Po jejím úspěšném dokončení se v prohlížeči objeví malá ptačí ikonka (nahoře v pravé části nástrojové lišty). Doplněk rovněž najdete ve správci doplňků. Zde ho můžete deaktivovat či v případě nespokojenosti odinstalovat.

Propojit Twitter účet s Chromed Birdem též není žádná věda, zadáte nick, heslo a už můžete vesele tweetovat.

Chromed Bird vs. Twitter web

Twitter web jsem nikdy nepoužívala primárně pro tweetování. Připadá mi nepřehledný. Jediné, co si na něm prohlížím je můj kompletní profil. Na ten se z Chromed Birdu dostanete kliknutím na nick.

Tweetování v Chromed Birdu je jednoduché. Po kliknutí na Birda se vám vysune okno s tweety, stačí napsat tweet a pomocí "Tweet it!" ho poslat na profil. Chromed Bird nabízí Reply i Rettweet. Za pár kliků docílíte svého. Stejně tak, když chcete někomu poslat přímou zprávu. Jen přepnete záložku. Bird jich má celkem pět. První představuje sledované tweety, druhá tweety určené vám, třetí zmíněné přímé zprávy, čtvrtá oblíbené a pátá listy. Já si vystačím si s prvními třemi.

V neposlední řadě je třeba rozlišovat barvy Birda, a to modrou, červenou a zelenou. Modrá znamená, že všechny tweety máte přečtené. Červená doplněná číslem značí, že nějaké nemáte přečtené, číslo představuje počet. Když je Bird červenozelený, někdo reagoval na váš tweet. Je-li celý zelený, máte nepřečtenou direct message.

Chromed Bird obsahuje i řádek na zkracování URL odkazů.

Chromed Bird vs. Jabber transport

Po založení Twitter účtu jsem tweetovala používala přes Jabber transport, kterým jsem obohatila svého klienta Psi. Transport je jednoduchý na obsluhu, tweety se posílají a chodí ve stejné formě jako chat. Po odeslání tweetu přijde odpověď typu, že tweet byl publikován a pak jeho zveřejnění. Do stejného okna chatu chodí i tweety ostatních. Direct message posíláte přímo Twitter kontaktům. Po čase se pro mě však stal tento způsob nevyhovujícím. Psi cinkalo o sto šest a já jsem ztrácela přehled, nevěděla, kdy mi skutečně někdo píše. Prakticky mi předhazovalo jednotlivé tweety. V Chromed Birdu je číst nemusím. Neruší mě žádným zvukem, nevyžaduje mou pozornost, tweety si tedy můžu přečíst až v klidu večer, což s transportem nebylo možné.

Chromed Bird - výhody a nevýhody

+ jednoduché ovládání
+ přátelské a nenáročné prostředí
+ integrace v prohlížeči

- občasné výpadky
- absence přehledu mých tweetů

Pokud vás Chromium oslovilo či ho používáte, rozhodně vyzkoušejte i Chromed Bird. Ten za to jednoznačně stojí. Pokud ne, jaký používáte Twitter klient? Jste s ním na 100 % spokojeni?

Rychlá registrace na oficiálních webových stránkách a již připravený plugin v Rhythmboxu tu byly pro mě. Bez většího zdržování a obtíží se mi podařilo Last.fm rozchodit.

Vyplnila jsem profil na webu. Kromě obvyklých informací - jméno, věk, pohlaví a e-mail jsem doplnila i odkaz na blog. Na závěr jsem nahrála fotku a začala poslouchat. Mile mě překvapilo, že se písničky z mé hudební sbírky v Rhythmboxu na web skutečně "propisují". Chybělo jen najít pěkný widget na blog. I to je hotovo, můžete si ho prohlédnout v sidebaru.

Rádio za tři dolary

"Pasivní" užívání Last.fm není špatné, ale pokud chcete vyzkoušet něco nového, máte možnost za 3 USD měsíčně (možné i za 3 EUR) poslouchat své osobní rádio, které vám Last.fm sestaví. Proč ne?. Takováhle maličkost mi přece jenom o trochu dokáže zpříjemnit zkouškové období.

V Rhythmboxu sestavíte rádio velmi jednoduše. Nejdříve vyberete, jaký typ rádia chcete sestavit (s podobnými umělci, se štítky, vaše oblíbené písně a další) a pak jen napíšete název skupiny či třeba žánr. Načte se vám krátký seznam písní, který se vždy po chvíli obnovuje. Vidíte název písně, interpreta a zobrazuje se i název a obal alba, ze kterého skladba hraje.

Online profil na Last.fm

Na vašem internetovém profilu se vytvoří databáze vámi přehraných písní. Najdete je tu v chronologicky srovnaném seznamu. Rovněž tu je knihovnu, do které se zařadí vaši oblíbení interpreti podle počtu přehraných skladeb. Takto se vám v dolní části profilu vyskládají i poslechnuté písně. Díky tomu, že Last.fm je sociální hudební sítí, nabízí vám písničky, které si pouštějí posluchači s podobným hudebním vkusem jako vy.

Na Last.fm si můžete hledat přátele a přidávat své staré známé. Na profilu ostatních posluchačů přímo vidíte, jakou spolu máte hudební kompatibilitu - ta je však zajištěna pouze na společných interpretech. Vidíte, i kdo z uživatelů váš profil navštívil, můžete sestavovat playlisty, psát zprávy a vybrané písničky označovat jako oblíbené. Jsem si jistá, že jde chránit i vaše soukromí, ale to jsem zatím moc nekoumala.

Pokud Last.fm posloucháte nebo se na to chystáte, přeji vám příjemný, ničím nerušený poslech. Rozšiřte si znalosti a obohaťte svou hudební sbírku.

1. Buďte cool

Koho dneska nenajde Google, jako by ani neexistoval. Ve světě informační technologií se stále objevují novinky. Dneska používáme věci, o kterých se nám ani nesnilo, že tady jednou budou a že zažijí takový rozmach. Úkazem toho je jak Twitter tak i Facebook. U nás v Čechách je přece jen Facebook o dost víc používanější - láká svým vzhledem a češtinou. Hromada lidí nechce na Twitter, protože už je na Facebooku. Však nenechte se mýlit, rozhodně to není totéž. Na Facebooku své přátelé potvrzujete, na Twitteru můžete sledovat koho chcete - stejně jako kdokoliv může sledovat vaše stavy. I tak lze na Twitteru nastavit určitou míru soukromí. Na druhou stranu na Twitteru o sobě nesdílíte tolik informací jako na Facebooku.

2. Buďte v obraze

Jak jsem řekla, můžete sledovat koho chcete, stačí kliknout na profilu daného člověka na "Follow". Většinou sledujeme lidi, jejichž tweety se nám zdají zajímavé. Dále naše přátele a samozřejmě i weby našich oblíbených filmů, seriálů, celebrit a produktů. Rovněž můžeme sledovat zpravodajské a další odborné stránky.

3. Propagujte se

Blogujete? V tom případě vnímejte Twitter i jako jeden z nástrojů propagace vašeho webu. Při registraci Twitter účtu stačí vyplnit adresu vaší webové stránky. Zobrazí se pak každému, kdo se podívá na váš Twitter. Hodně lidí se pak ze zvědavosti na link mrkne, kord pokud sami píší web. To není jediné. Odkazy na web dále můžete dávat i do vašich tweetů, např. když napíšete zajímavý post. Pokud někoho zaujme, můžete váš odkaz šířit dál. Podle Google Analytics má Twitter vůdčí postavení, co se týče odkazujících stránek na můj blog.

4. Navazujte kontakty

Tweety svých přátel můžete komentovat. Rovněž můžete posílat i přímé zprávy. Díky Twitteru si tedy snadno získáte nové přátele či navážete kontakty s lidmi, kteří mají podobné zájmy jako vy. Jak jsem zatím postřehla, na Twitteru se zdržují hlavně ajťáci, ale určitě byste narazili i na výjimky .

5. Sdílejte fotky a zážitky

Píšete tweety - na ty vám musí stačit 140 znaků, je tak zaručena stručnost Twitteru. Píšete odkudkoliv - existují klienti do pc, psát můžete z webového rozhraní či integrovat Twitter do vašeho internetového prohlížeče. Díky existenci mobilních klientů se můžete hlásit prakticky odkudkoliv. Můžete sdílet odkazy či fotky. Fotky na Twitter standardně zveřejníte pomocí Twitpicu. Vyberete, okomentujete a nahrajete přímo na Twitter. Už by to nemohlo být jednodušší.

6. Ptejte se

Pokud máte na Twitteru dostatečné množství lidí a nevíte si s něčím rady, můžete se jednoduše zeptat "do davu". Většinou vám i někdo odpoví. Je to rovněž jedna z možností, jak Twitter využít.

7. Pište

V neposlední řadě Twitter funguje i jako mikroblog. Nemůžete se odhodlat k blogování či nevíte o čem byste psali? Vyzkoušejte Twitter. Pokud vám nebude vyhovovat, nic vám nebrání v jeho zrušení či nepoužívání. Každopádně na něm můžete dokumentovat, co děláte a pak snadno dohledat historii vašich činností.

Odkazy:

Twitter
Twitpic

SuperTux je klasická 2D plošinovka, u které těžko přehlédnete, jak moc je podobná starému dobrému Mariovi - toho jsem bohužel nikdy nedohrála.

Levely, příšerky a mrazivý pól

SuperTux má celkem 26 levelů a pár bonusových kol, ve kterých tučňák Tux putuje zemí pokrytou sněhem a ledem, aby zachránil svou drahou unesenou polovičku Penny. Hra obsahuje i editor pro vytvoření kol nových. Po cestě Tux potkává různorodé nepřátelské příšerky obývající mrazivou polární krajinu - sněhovou kouli, ledovou kostku, bomby, ryby a další. Každá příšerka je něčím specifická. A i když je pouze variací té, kterou potkáte v Mariovi, není radno ji podceňovat. Tux zároveň sbírá penízky (za 100 mincí získá život navíc) a spěchá, protože mu v horní části obrazovky ubíhá čas. Stejně jako Mario roste, může střílet, získat krátkodobou nesmrtelnost či život. Některá kola se odehrávají na zemi, jiná ve vzduchu, u vody nebo pod zemí.

Grafika je vcelku povedená. Mile mě překvapila hudba, která provází Tuxovo putování až do cíle. Je nápaditá, často se obměňuje a jednoznačně zvyšuje hratelnost této příjemné skákačky.

Pokud tedy netoužíte po výrazně originálním konceptu a chcete si oddechnout, je pro vás SuperTux to pravé ořechové.

Odkaz na screenshoty

Do Google Analytics se registruje a přihlašuje pomocí e-mailové adresy. Po registraci si musíte na web přidat sledovací kód.

Máte-li více stránek, můžete si je do Google Analytics přidat všechny. Stejně tak tyto stránky může spravovat i více uživatelů. Na úvodní stránce máte výpis svých webových stránek a stručné statistické informace, na které se můžete podívat do hloubky, pokud dáte "Zobrazit přehled".Přehledy a řídící panel

Nejdříve na vás vyskočí řídící panel, ve kterém vidíte stručný nástin toho, co se na webu během vámi zvoleného období událo. Můžete zkoumat data za libovolné období. Základní přehledy tvoří Návštěvníci, Zdroje provozu a Obsah. Najdete je v levém panelu. Pod grafem, který ukazuje návštěvy za dny ve zvoleném období, máte nástin těchto přehledů, a to i graficky.Návštěvníci

Kdo a kdy přišel na váš web zjistíte právě v tomto přehledu. Návštěvnost tvoří základ každého úspěšného webu. Všichni chceme vědět, jak hodně k nám lidi chodí, jak často se vracejí a kolik času tráví na našich stránkách. To vše nám Google Analytics ukáže.

Mezi nejjednodušší kategorii patří Návštěvy. Vidíme celkový počet návštěv na webu, rozepsaný podle dnů a vidíme i číslo, které udává, jakou máme průměrnou návštěvnost za jeden den.Absolutní jedineční návštěvníci jsou takoví, kteří jsou za sledované období započítání pouze jednou. Třeba jednou za celý měsíc a nemá na to žádný vliv, jestli minulý měsíc navštívili web.

Do Zobrazení stránek se započítá každé zobrazení vašeho webu. Tedy je připočítáno i takové, kdy návštěvník klikne např. na tlačítko aktualizovat.

Dále tu najdeme např. kolik stránek si návštěvník prohlédne za jednu návštěvu a kolik času na webu stráví.

Zajímavý je přehled Nový vs. vracející se návštěvníci, který vaše celkové návštěvy rozděluje na uživatele, kteří přicházejí nově poprvé a na ty, kteří už na webu byli a vracejí se.

Veškeré údaje vidíme zpracované v absolutních číslech, procentuálně i graficky.

Návštěvníky můžeme různě segmentovat. Nejužitečnější je asi segmentace podle používaného prohlížeče, operačního systému či rozlišení obrazovky. Můžete použít i např. kombinaci zvoleného prohlížeče a operačního systému. Můžete se také podívat, z jaké sítě se k vám lidé připojují nebo až do jaké země pronikly vaše stránky.Zdroje provozu

Zdroje provozu vám poskytnou informace o tom, odkud k vám lidi chodí. Google Analytics standardně nabízí tři skupiny zdrojů provozu (Přímý provoz, Odkazující stránky a Vyhledávače). Tyto zdroje vám zakreslí do oblíbeného výsečového grafu.Z přímého provozu chodí lidé, kteří adresu na váš web znají a zadávají ji přímo. Odkazující stránky tvoří vaše odkazy např. na Facebooku, Twitteru, odkazy na zajímavé články či spřátelené weby. Největší skupina návštěvníků však přichází přes vyhledávače.

Tady vidíte, že pokud budete správně využívat Klíčová slova a psát o aktuálních tématech, může se to pozitivně podepsat na návštěvnosti vašich stránek.

Mezi nejčetnější vyhledávače patří Seznam a Google. Jsou tu vypsaná i již zmíněná klíčová slova, která návštěvníky přivedla na web. Samozřejmě u všeho vidíte podrobné statistiky o návštěvnosti z vybraného zdroje.

Obsah

Obsahem je to, co se na vašem webu vyhledává a čte. Základní přehled tvoří Zobrazení stránek a Jedinečná zobrazení. Jedinečné zobrazení přestavuje počet relací, během kterých byla stránka zobrazena a je jedno jestli jednou nebo víckrát.V zobrazení stránek vidíte, jaké vaše stránky jsou nejčtenější. U blogu jako mám já je tento údaj zavádějící. K tomu, aby si někdo přečetl celý článek totiž nemusí kliknout na název postu. Vidí ho celý na hlavní stránce blogu. Každopádně když dáte dohromady klíčová slova a tuto statistiku, přibližně zjistíte, jaké posty jsou nejčtenější.

Srovnávání období

V Google Analytics můžete srovnat současné období s tím minulým, např. tento a předchozí měsíc. Vytvoří se vám spojnicový graf, který porovnává návštěvnost za dny. Poskytuje absolutní hodnoty i procentuální změnu. Takhle máte srovnaný celý přehled.

Závěrem

Shrnula jsem to nejdůležitější a pro mě dostačující. Google Analytics vám však poskytne maximálně podrobnou statistiku. Některé údaje v ní vidím i jako zbytečné a přidávající na složitosti. Ale pokud vy ne a naopak vám nějaké scházejí, můžete si vytvořit i vlastní přehledy.

Statistická data můžete rovněž exportovat do PDF či XML.

Odkazy:
Zdroj: Nápověda Google Analytics

Původně jsem hledala alternativu k Winampu. Byla jsem zvyklá na mini přehrávač, tak jsem sáhla po Audacious. Ten se bohužel velmi rychle začal hroutit a v neschopnosti ho opravit jsem vyzkoušela Rhythmbox, který nebyl v mém stylu. Prvním dojmem to byl přehrávač, který zabírá celou plochu na eeečku, ale i tak jsem mu dala šanci.

Rhythmbox a jeho ovládání

Po spuštění Rhythmboxu se nabízí možnost importovat konkrétní soubor nebo celý adresář. Můžete si zde tedy vybrat celou složku s hudbou, konkrétní složky nebo třeba jenom jednu písničku. Další ovládání jako přehrát, předchozí, následují, opakovat skladbu atd. je intuitivní. Kromě toho si můžete upravit údaje o interpretech, skladbách, žánrech apod.

Rhythmbox je možné zobrazit v kompaktním provedení nebo z něj odebrat nějaké panely, ani to mě moc neuspokojilo. Zlomové bylo až zjištění, že se umí schovat do oznamovací oblasti a ušetřit tak místo na ploše.

Internetová rádia

Kromě hudby můžete poslouchat i rádia přes internet a pomocí přidání url si zde vytvořit vlastní databázi.

Celkově vidím Rhythmbox Music Player jako stabilní přehrávač, který mě mile překvapil svou jednoduchostí.

Původně jsem Picasu nainstalovala, abych si nějak stylově uspořádala fotky v PC. Hned ze začátku mě překvapilo, že si sama aktivně načetla veškeré obrázky v počítači. Po čase jsem to srovnala a vybrala pouze složku, kam nahrávám fotografie. Vždycky když nějaké dodám na disk, sama si je po spuštění dohledá.

Fotky rovnám podle data, v levém panelu aplikace to vypadá velmi přehledně. Navíc fotky se upravují tak, že se změní pouze v Picase a na disku zůstanou původní. Možnosti editace jsou zde široké. Můžete tvořit i pěkné koláže a fotky tisknout v různých formátech. Leč tyto funkce nemám zatím moc odzkoušené.

Připojení fotoaparátu

Na desktopu nemám čtečku karet a fotky tedy musím stahovat přes kabel. Dříve jsem na to používala software dodaný s mým nikonem. Pak jsem zjistila, že Picasa zvládne fotky sama naimportovat.

Webová alba

Po čase jsem uvažovala, že sdílení přes internet by bylo lepší než posílat fotky přes email. Už jen proto, že email na seznam.cz měl problém připojit větší přílohu. Takhle jsem si založila Google účet a v Picase vytvořila album. Do něj jsem vybrala konkrétní fotky, které jsem chtěla zveřejnit. Poté jsem celé album uploadovala na web.

Na webu se dá nastavit množství informací k albu. Kromě názvu třeba místo focení, a to pomocí Google Maps zakreslit do mapy. Dále datum - nemusíte použít dnešní, dá se navolit i starší. Také je zde možnost album vytvořit jako veřejné či na pozvánku. Každopádně i veřejné album můžete s někým sdílet. Vybíráte si obal alba a kdo si chce vyhrát, může umístit k albu i fotografiím popisky.

Chce to trochu snahy a na internetu se vám vytvoří pěkná webová galerie s možností přidávání komentářů.
Fotky, ač bohužel ne v původní velikosti (musí stačit max rozlišení 1600 x 1200 pixelů), se dají z webového alba stáhnout opět do Picasy. Můžete si pustit internetovou prezentaci, která se velmi podobá té v Picase. Google bohužel nabízí jen 1 GB velké úložiště, které se však za poplatek dá navýšit.

Picasa 3.0 a její vylepšení

Na Linux byla Picasa dostupná ve verzi 3.0, bohužel bez češtiny. Na angličtinu jsem si zvykla rychle, ovládání je dost intuitivní. Fotky na eeečku stahuji přes čtečku karet do Krusaderu. Oproti verzi 2.7 co mám na win kromě úvodního okna žádné výrazné novinky ve vzhledu ani ve funkcích nepřináší. Změna přichází v uploadování fotek z alb do webové galerie za pomoci synchronizace. Systém je více propojený, pokud fotku odstraním z alba, smaže se i na webu. Stejně tak, když ji přidám. Navíc nahrávání je o poznání svižnější.

Co dál ...

Spolu s Picasou jsem na win začala používat internetový prohlížeč Google Chrome. Přizpůsobila jsem si stránku iGoogle dle vlastních představ a nakonec si pořídila Gmail, který teď používám v klientu Evolution. Jako bonus uživatelé Bloggeru určitě ocení možnost nahrávat fotky přímo z Picasy na blog.

Google si mě získal, snad si získá i vás..

Odkazy:
Download na http://picasa.google.com