Od běhání k chůzi – od chůze k běhu
Není to tak dávno, co jsem ještě měla ke všem sportům velmi negativní vztah. Svůj postoj jsem zaujala už někdy na základní škole, kdy jsem byla tlačena k různým kolektivním hrám, k běhání po zaprášeném stadionů a k nezajímavým gymnastickým cvikům v tělocvičně.
Krize s tělocvikem se prohloubila i na střední a na vejšce. Řekněme, že volejbal ani basket nikdy nebyly moje silná parketa a donucení hrát je, můj odpor k těmto sportům ještě více zvětšovalo. Postupem času mě docela chytnul aerobik, plavání, pilates a nakonec i power jóga. U cvičení se člověk zapotí, to je pravda. Bohužel si ním člověk nijak výrazně nezlepší fyzičku a jednotlivé cviky časem omrzí. S chůzí a během je to však jinak.
Pondělní sněhová kalamita, aneb jak jsem skoro nedorazila na zkoušku
Napadl sníh. Bíle vločky sněhu vzduchem poletovaly už od pátku, kdy jsem bohužel musela do školy. Ranní cesta vcelku v pohodě. Odpolední autobus už však měl běžných 30 min zpoždění. V tomto počasí, nic neobvyklého. Vzpomínám, když mi babička vyprávěla, jak chodili do školy pěšky (do sousední vesnice) přes les, po polní cestě a nikomu to nevadilo. Dnešní civilizace je natolik pokroková a závislá na dopravě až to není hezké.
Páteční cesta ze školy dala sice zabrat, ale domů jsem nakonec nějak dorazila. V rádiu hlásili sněhovou kalamitu po celé republice, ale hlavně na Moravě. Jo Moraváci musí mít vždycky něco extra
. V pondělí mě čeká zkouška, měla bych se začít učit. S tímto plánem jsem v pátek navečír dosedla ke svému psacímu stolu.
Moje krátké ohlédnutí za rokem 2009
Blíží se konec roku. Starý rok končí, nový začíná a pro nás je to příležitost ohlédnout se zpět. Zvážit naše rozhodnutí, které jsme udělali, následky, které byly vyvolány našimi činy. Ničeho nelitujme, stejně už je pozdě něco měnit. Než hledat chyby v minulosti je lepší jít vstříc novým zítřkům a ze starých chyb si vzít ponaučení.
Jaký byl tedy můj rok 2009? Co mi přinesl, čeho jsem v něm dosáhla a jak jsem ho prožila se dozvíte v následujícím postu
.
Do roku 2009 jsem vkročila s eeečkem v ruce. Už jsme spolu rok a za nic bych ho nevyměnila. Byl to výborný vánoční dárek. Trávíme spolu dny ve škole i volná odpoledne. Během doby mého studia na vysoké škole sebou nový rok přináší zápočty a zkoušky - "sladkou tečku" za zimním semestrem. Nepamatuji se, že by pro mě byl třeťák nějak extrémně náročný. Však mi ho posléze na přelomu jara a léta vybarvily státnice. Musím se pochlubit, že jsem je úspěšně složila a dosáhla na zasloužený titul bakalář.
Vybarvěte se s Loreal Casting Creme Gloss
Žijeme v době plné technologií, firmy nám nabízejí své výrobky a služby, snaží se nás získat rafinovanou reklamou. Držet krok s moderní dobou může být těžké, kord co se módy týče. Ne všechny výrobky jsou kvalitní a pokud přijde na oblečení a kosmetiku, platí to dvojnásob. Naše matky si doma kdysi ničily vlasy drastickými barvami na vlasy. My si je v důsledku módy ničíme i dnes, ačkoliv současné barvy, které jsou na trhu dostupné, jsou k vlasům přece jenom šetrnější.
Podlehla jsem i já. Začala jsem s hnědými a červenými přelivy od Palette, poté jsem se několik let za pomocí Henny barvila na zrzavo, a pak se opět vrátila k Palette - tentokrát k tmavým přelivům. Najednou jsem zjistila, že ať si od Palette koupím jakoukoliv hnědou barvu, vždycky ji na hlavě budu mít černou. Nastal čas změny. V obchodech se zrovna objevil přeliv Casting Creme Gloss od firmy Loreal. Jako první jsem zkusila hnědou barvou a byla jsem mile překvapena její vůní, balením a hlavně přirozeností odstínu.
