Těžký život studenta
Konečně mám trochu volného času. Venku sychravo a já jsem čerstvě po zkoušce. Známka se na stagu objeví snad z kraje příštího týdne. Teď můžu jen čekat. Nedá mi to a musím se ohlédnout za uplynulými třemi lety strávenými na půdě pardubické univerzity.
V mých očích to jsou úsměvné tři roky, po které jsem se chovala jako vzorný student. Ze začátku semestru jsem poctivě navštěvovala přednášky a cvičení. Jak čas běžel, tak i mně ubývalo sil. Nejdříve jsem opustila od vybraných přednášek a později má účast začínala slábnou i na některých cvičeních. Semestr co semestr jsem každé zkouškové období tápala a kolikrát ani netušila, co se kde probíralo. Prvotní neznalost mě mírně rozhodila. Nakonec jsem zkoušku zvládla, byla jsem vděčná, těšila se na nové předměty a doufala, že se ponaučím ze svých předchozích chyb. Neponaučila jsem se.
První máj a další jarní tradice
Byl pozdní večer - první máj - večerní máj - byl lásky čas ... Tak praví Karel Hynek Mácha ve své básni. První teplé jarní dny a příjemné letní večery nás vábí ven. Příroda se budí a vždy z jara vzniká něco nového. Ať už my začínáme nové mezilidské vztahy nebo zvířata mají mláďata. Rostliny nás po chladné zimě odměňují novými květy, které včely s radostí opylují. Časně z rána štěbetají ptáci, tak i oni dávají najevo, že vítají jaro.
Jaro je obdobím mnoha tradic. Těšíme se na ně a zakládáme na nich naše každoroční rituály. Počínaje už od Velikonoc, které patří mezi největší křesťanské svátky. Oproti tomu slavíme pohanské svátky jako pálení čarodějnic, které zavedli naši předkové – kelti a germáni. Na to navazuje první máj. Traduje se, že žena, která bude políbena pod rozkvetlou třešní, bude celý rok zdravá a vztah milenců, kteří se políbili, vydrží i další rok. První máj slavili již staří Řekové. Pili, hodovali, oslavovali začátek nového roku.
