Výměna operační paměti v eeečku
Zdravím čtenáře v novém roce. A je mi fakt stydno, že až teď. Nezvládla jsem shrnout svůj rok 2010 a ani řádně a včas pozdravit. Tohle je tedy můj první post v roce 2011 a rozhodla jsem se ho pojmout trochu technicky. Eeečko mám už přes dva roky. Záruka mu vypršela a já se teď děsím, kdy se mi v něm něco rozbije (začne škvrkat disk, upadne displej nebo se porouchá něco jiného závažného). Zatím zlobil jen větráček, ale s ním jsme si hravě poradili.
Takže, zpátky k paměti. Netbook Asus eee PC 1000H je standardně vybaven operační pamětí 1 GB RAM. Po dvou letech (až!) jsem zjistila, že 1 GB na práci opravdu nestačí. Momentálně mám puštěných cca šest aplikací, které "nutně potřebuju" (Chrome, Psi, Thunderbird, Rhythmbox, Nautilus, Gedit). S pamětí 1 GB RAM stačilo pustit Transmission nebo začít kopírovat data na externí disk a už bylo zle. Eeečko se kousalo, nedalo se na něm pracovat.
Já a moje Ubuntu: seriál pokračuje
Po velkém úspěchu prvního postu o Linuxu, jsem se rozhodla napsat ještě jeden drobný článek (a dala si s ním pěkně načas), který už bude konkrétně o mém Ubuntu, btw. děkuji za pozitivní ohlasy a za velký počet návštěv na blogu. O své Ubuntu se starám s láskou a péčí, pravidelně ho aktualizuji, každý půl rok přecházím na novou verzi. Nadšeně, nedočkavě objevuji, co mi přinesla.
Občas však narazím na problém - nefunkční zvuk, video, divné cvakání v průběhu filmu, nefungující uspávání displeje. Verze 10.10 však mile překvapila, jede totiž s minimálními problémy (jen ten displej stále nejde uspat pomocí doff). Dokonce se mi Ubuntu 10.10 tak zalíbilo, že jsem definitivně vyhnala Windows a mámu tak donutila používat Linux.
Vzpomínám, když jsem poprvé viděla Ubuntu a jeho dva panely. Nic pro mě v té době nebylo víc zarážející. Po vzoru Windows jsem horní panel zrušila a spodní uzpůsobila tak, aby byl co nejvíce podobný win XP (no fuj!). Nechápu, jak jsem své Ubuntu před dvěma lety mohla takhle "znásilnit".
Proč používám Linux / Ubuntu
Kdybych řekla, že jsem si Linux oblíbila ze dne na den, nebyla bych upřímná. Musím přiznat, že jsem s ním přece jen chvilku bojovala. Tahle doba je však dávno pryč.
Brzy to budou dva roky, co jsem si pořídila eeečko a stala se tak spokojenou uživatelkou.
Vážně, bez eeečka ani ránu. Možná vám přijde divné, že se omezuji na 10", když bych mohla využít desktop v obýváku. Do mého stísněného pokoje by se ta velká krabice vešla jen stěží (pokusy už tu byly, rozhodně bych potřebovala větší stůl). Eeečko je pohodlné, skladné, je se mnou v posteli i ve škole. Je to hračka akorát pro psavce, jako jsem já. Ale o tom mluvit nechci, zpátky k tématu!
George Orwell a 1984: kam až sahají hranice totality
Dokázali byste žít v Orwellově roce 1984? Na každém kroku sledováni ideopolicií, v době, kdy jen pouhá myšlenka je zločin. Toto není recenze, není to ani výtah z knížky. Připravila jsem si pro vás pouze krátké zamyšlení, ke kterému mě inspiroval jeden z největších antiutopických románů světa, a to kniha 1984 (angl. Nineteen Eighty-Four).
I přesto, článek může obsahovat spoilery. Neprozradí však konec románu ani žádné hlubší zápletky 
.
Na 1984 jsem narazila cca před půl rokem. Byla jednou z knih, kterou jsem si vždycky toužila přečíst. Nejsem však bůh ví jaký čtenář. Z počátku jsem se bála, že mě knížka nebude bavit a že smutně skončí na mém nepsaném seznamu knih, jejichž četbu jsem nikdy nedotáhla do zdárného konce.
Pobaltí X – Grüto Parkas a cesta domů
25.8.2010, středa - Grüto Parkas, kam zmizela chlouba Sovětského svazu?
Jako každá dovolená i ta Pobaltská musela jednou skončit. Ve středu ráno jsme měli jasný cíl, a to Krakow. Do Krakowa je to z Vilniusu nějakých 800 km a my jsme se je rozhodli zdolat za jeden den. Povedlo se a do Krakowa jsme přifrčeli o půlnoci. Ranní odjezd nebyl nikterak hektický, byla jsem smířena, že prosedím den v autě a nijak jsem se cestou nestresovala. V turistickém průvodci jsem našla zmínku o Grüto Parkas, muzeu Sovětských soch, které se nachází kousek od Druskininkai. Druskininkai pro nás nepředstavovalo velkou zajížďku a rozhodně jsme chtěli vidět chloubu starého Ruska.
V mých myšlenkách byl Grüto Parkas lesík se sochami, do kterého vás vpustí za symbolické vstupné. Byl to však upravený park s pečlivě rozmístěnými sochami Lenina, Stalina a další pohlavárů. Vše doplnilo zajímavé muzeum s obrazy, dřevořezbami, prapory a dalšími dobovými připomínkami.
Rubriky
- Aktuálně
- Akvaristika
- Cestování a výlety
- Filmy a seriály
- Knížky
- O Cleverblogu
- O mně
- Pobaltí 2010
- Práce a copywriting
- Škola a volný čas
- Úvahy
- Vše ze světa IT a internetu
Spřátelené weby
- Buddhacz
- Freezy WEB
- Initd.cz
- Lifeblog
- O programování a všem okolo
- Twiboo.net
- Weblog Filcka.cz
- Zápisky o (ne)obyčejném životě
